Kdo chce kam, sám do ní padá.

7. september 2011 at 13:52 | Noel |  Deník
Školní dny jsou vždy špatné, tento však byl k neuvěření.Tak za prvé
celý den mne palčivě bolelo břicho, ale přetrpěla jsem to až do hodiny ČJ (zhruba 4. hodina).
Měli jsme jako vždy na začátku roku, vyhledávat slova ve slovníku a hledat jejich význam.
Jako bych nevěděla co znamená Publikum, Logika, Partner.Bolelo to tak hrozně že jsem v jednu chvíli měla vizi že prostě z ničeho nic vyletím z lavice a začnu se na zemi šíleně svíjet v bolestivých křečích.Ale zatím se umím ovládat, takže nic takového se nedělo, pak konečně osvobuzujícně zazvonilo.Neuplynulo však téměř nic a uslyšela jsem to zovnění znovu, ohlašovalo začátek hodiny Fyziky.Hned na to do třídy rázně vpochodoval náš vytáhlý učitel, pěsti vždy připravené k mlácení do prázdných hlav pubertálních výrostků pevně zaťaté.Brýle poněkud furtiantsky na stranu, těch pár vlasů rozježených a knírek se kriticky vlněl pod jeho ústy zkřivenými v nespokojený úšklebek.



Začal svou oblíbenou činností a sice, začal peskovat jednoho čena třídy,který je zrovna ten typ, co má spoustu laku na hlavě, spoustu námitek, hadry toho nejdražšího rázu a kdyby třeba náhodou (nebo spíš omylem) začal mysleat, dostal by za to minimálně Oscara (můj názor).
Takže si chvilku povídali starým známým osvědčeným stylem čili žák mumlal a učitel hřímal.
Poté, kdy se dostal do fáze kdy by slovo Rozzlobený bylo velmi slabé, zdvihl pěst a uhodil do učitelského stolu.
Ozvala se rána, použiju obecě oblíbenou frázi, jako z děla.Jetě předtím jsem si předtavila že se stolek po dopadu učitellovi ruky rozštípne na dvě části, to se však, podle očekávání nestalo.
Chvíli dlouhými kroky rázoval kolem dokola po třídě a když míjel věšák na ručníky, ledabyle ulomil jeden háček.
Poté si stoupl přímo před nás a začal nám řečnit kolik zmetků už mu prošlo pod rukou (nemohla jsem si odpustit myšlenku jestli ti zmínění "zmetci" učitelovi ocelové ruce vůbec přežili).
Poté se značně uklidnil,a jak zazvonilo, užil svou epickou moudrou větu Kdo chce kam, sám do ní padá.
S radostí jsem se plazila domů a těšila se že doma lehnu na gauč a budu zemdleně trpět.
Bolest však,bez mého povšimutí zmizela.Došla jsem domů a převlékla se a pak mi padl zrak na notebook, nikdo nebyl doma ajá měla možnost napsat aspoň něco.Tudíž jsem napsala co se odehrálo dnešní den,a neustále rozpačitě těkám pohledem po hodinách,tudíž se za chvíli asi vytratím, nemůžu si totiž odpustit vizi mamčinéhorozčíleného hlasu " neříkali jsme že dneska máš náhodou zákaz ?" a svou vlastní nedostatečnou a prázdnou odpověď že jsem si "chtěla něco zařídit".

PS: Včera jsem našla dva úžasné weby, zaměřené na esoteriku, od Clarté a Alušky.
Moc se mi jejich weby zalíbily.Mimochodem o Astrálním cestováním vím už dřív a
nemůžu se dočkat až budu cestovat taky, ale je úžasné si přečíst jak to viděl někdo jiný.
Tak zatím zdravím.
**Noel.** za chyby neručím.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Clarté Clarté | Web | 7. september 2011 at 18:08 | React

Ahoj Noel :) Z učitelů si nic nedělej, mají také své dny. Můžeš to pojat jako já - je to pouhé spestření výuky, které má za účel tě pobavit :D

2 Noel Noel | 8. september 2011 at 15:39 | React

[1]: Já vím, ne že bych si stěžovala,a tento učitel má toho hodně za s sebou :D
Vlastně nás vždy nějak pobaví.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement